/ Petr Melichar /
O reiki... elitářství...
Jak jsem psal už dřív, nikdy nebyla mým hlavním zájmem esoterika, ani si nemyslím, že by jí měl člověk příliš propadat. Může ho obohatit, ale také mu může posunout vnímání reality a nechá ho vymáchat v kdejaké kaluži fantasmagorií. Vyrovnávat se s náboženskými a mystickými otázkami je úkol na celý život a neměl by nutně vyžadovat žádný praktický užitek (třeba nabývání výmečných schopností nebo jakýchsi tajných vědomostí), a už vůbec ne zázrak.
Psala jsi, že reiki přináší otevření se duchovnímu světu a tobě moc pomohlo. To je fajn, ale dál bych stavěl na pevnějších základech. Vždyť co to je reiki? Snaha přizpůsobit něco, co tady bylo po tisíciletí, "modernímu"člověku. Nevěřím příliš těmhle dobovým tanečkům. Četl jsem o historii vzniku reiki (na netu) a musím se přiznat, že bych to zařadil do sféry podobného duchovna, jako je Celestínské proroctví. Jakýsi křesťanský kněz, nešťastný z toho, že neumí zázraky (už to je podezřelé), odjede z Japonska do Himálají. Náhodou mu do ruky vlítne kniha psaná přímo Buddhovým žákem (kosmická knihovna,akašická kniha,kniha Dzyan - o tom už bylo napsáno mnohé, jedná se jen o metaforu, kterou mnozí autoři zapomenou nebo nechtějí vysvětlit). Kněz je osvícen a reiki je na světě.
Staré osvědčené praktikování jógy a rozvíjení hadí síly kundalíní asi jde přizpůsobit podmínkám, či mentalitě lidí různých zemí, ale proč ten cirkus okolo (všudypřítomná energie, zasvěcování, iniciace, vkládání rukou, uzdravování - pokud to je jak ty říkáš - náplast na naše bolístka, úvod do duchovna, seznámení s jing-jang.
Já nevím,možná je to jen můj problém, že mně prudí víc tahle rozbředlost a novodobá "zasvěcovací"rétorika, než skutečnost - co dělá nebo nedělá reiki.
S tím souvisí i to, že podle tebe přestává platit základní předpoklad, že jen někdo je vyvolený k "iniciaci". A nezdá se ti, že tohle elitářství pěstují právě některé nové esoterické spolky ?
Nabízí umění zázračného, iniciace, pracování s energií a bůhví co ještě, ale přitom jen uvedou zájemce na duchovní cestu a nasadí jim růžové brýle o jejich zasvěcení, či iniciaci. Skutečnost je jiná. Prozaičtější. Vždyť kdo je nebo kým je opravdový zasvěcenec ? Lidé jako Pavel Turnovský (astrolog), který se už od svých patnácti let věnuje naplno esoterice a patří mezi nejlepší astrology u nás nebo pan Zadrobílek, (vydavatel časop. Logos), který o alchymii a nejen o ní ví více, než kdokoli - tihle lidé mohli by být označeni jako zasvěcenci a přesto se tomu brání. Na rozdíl od mnoha jiných "mistrů" a "zasvěcenců", kteří plní svými rozhovory bulvární plátky. Ba ne, používat slovo zasvěcení nebo iniciace - v tak hojné míře jako dnes, ještě neznamená, že se co do obsahu těchto slov mluví o tomtéž. Jestli ve mně něco vyvolává nechuť, potom to není nárust zájmu lidí o esoteriku, ale ten "jurodivý" pohled na věc. A nebo si opravdu myslíš, že každý, kdo začne praktikovat jógu, (džnána,pranajáma,bhakti) - je rovnou iniciován ? Je zasvěcen ? Kéž by to bylo tak jednoduché…
Dům u poslední lampy
Dům u poslední lampy je na Hradčanech na konci Zlaté uličky. Meyrink v některém ze svých románů (už si nevzpomínám přesně název), psal o domu starého alchymisty, který se jen někdy a někomu objeví v hradební zdi. Pohled do jiného světa. No a ve Zlaté uličce je skutečně dům, kde snad kdysi žil alchymista. Je to spíše domeček. V něm je záchod, nepoužívaný, obyčejná latrína, která ústila ven z hradební zdi a na záchodě je malé okno. Tím okýnkem je vidět královský letohrádek, který architekturou připomíná orientální stavbu. Když si přimyslíš exotické rostliny, které tam snad dříve Rudolf II nechal pěstovat, celý ten pohled z okýnka mohl připomínat pohled tisíce mil daleko do tajemného Orientu. To byl možná ten dům u poslední lampy, jehož tajemství se zjevuje "jen někdy a jen někomu". Souvisí s tím vlastně i ten záchod, protože jak zase v jiné povídce Meyrink psal - Prima Materia v alchymii, výchozí surovina pro výrobu kamene mudrců, byla někým nalezena v kanále mezi výkaly.
Viděl jsem v tom i Meyrinkův vytříbený smysl pro humor, ale kdo ví, jak to vlastně Meyrink myslel a jestli je tohle ten správný výklad. Meyrink se mi líbí právě i kvůli tomu, že jeho romány nic "nevysvětlují" - jen se tě dotkne tajemství, padne arkanická mlha, člověk ztrácí půdu pod nohama, aby se potom vzpamatoval a říkal si - co to bylo ?