/ Ivoš Pešák /

Kotelní deník II.

8.6. 1993

Dlouho, předlouho jsem nepsal..konstantní lenost mnou třásla arci poctivým způsobem a já se podvoloval a šlo mi to jako málo co...a nejenom, ale také vědomí hovno rovná se já a pantha rhei, ztratil jsem se někde v sobě a už nějakej čásek daří se mi bloudit úspěšně po stezkách dosud nevídaných. Jakoby život někam letěl a uletěl, pár vzpomínek a konec….Všechno jen jakoby…na oko…tak nějak prolézt a proplout…hlavně nehranit. Půjdu na pivo a nebudu psát nic a nikdy….Howgh.

10.6. 1993 Čtvrtek

Uvědomuji si stále potřebu klidu mysli, klidu nevynuceného a konstantního, klidu, který by někam vedl, nevím jestli výš nebo doleva, nevím nic, ale každopádně aspoň někam do miliontého nebe, až někam tam, kde se už nepotkám s nikým a nikdo se nepotká se mnou…snad jen Andělé..ale, kdo ví, jestli jsou ještě k něčemu, když Bůh má méně moci než poslední vesnický policajt…Říkám si ora et labora a říkám si to tak často až mně ta věta démonicky sere a dále čti a čti, modli se a pracuj a zase čti….a sere mne to a nejde to vždy….Dívám se kolem sebe očima příšerně zavřenýma, jsem plný přepjatých a hloupých soudů, neumím snad již vůbec poslouchat lidi a naslouchat věcem, pravda, vypadám v klidu a všechno mne spíše mrzí než štve, ale tuhnu….cítím to….těžko si mohu jako Candide pěstovat vlastní zahrádku, mrzí mne všechno všecičko, pálí mne svět…celý svět se mi vzpříčil v hrdle….jakoby větší sousto, než je možné….plný rozhořčení a živelného neklidu..zmítám se tu ve vlastních tmách…..kurva ajvaj!
Malinkatou radost udělaly mi knihy z Trigonu a snažím se v nich kochat….obírat se nepochopitelnými tajemstvími, ale s temnotou, která se mi v ohyzdných chuchvalcích zvráceně přelévá v palici neuvidím, že svět je plný zázraků, že podivnosti jsou všude, že se stačí jen podívat….ale nikdy nenahmatám ten stříbrný magický klíček k jinakostem….Ach jo!!!!
Nejde mi nic a nejde mi to moc krásně a kromě mně nedokáže mne neštvávat už nikdo jiný…..a s Medvajzem a Šolichem je přece v tý Tiskárně docela pěkně…celej tejden ležím doma..téměř se nehýbu a proto asi ta rozespalá omrzelost, rodič je v Italsku a na výlet ani jednou jsem se nepozdvih, poslouchám pořád Plastiky, jednou se z toho zjevím…pouze o starém Římu jsem četl, když jsem nepil a smutně jsem si užíval a sebou se obíral….já už nikam nikdy.
Ale hlavně neskuhrat, aspoň navenek ne.
Asi si pořídím bonsai a začnu se šlechtit ke klidu.
Ne toliko víra, ale i chléb…právě jsem ztrhnul z poznámkového bloku štítek " kulturní sešit" a pod ním se objevilo slovo " jídlo"….prásk, je to tady - Bůh se dal poznat…..!!!!!! Četl jsem :"…je-li eschatologická vize křesťanství vázána čistě na naši kulturu a mimo ni postrádá smysl, je křesťanství pouze jednou z mnoha psychických manifestací archetypálního nevědomí"…..Ježíš by asi hleděl jaké se dočítá šílené věci.
Bohu se zalíbilo uvést některé lidi v omyl.

22.6. Úterý

Druhý letní den - je po nejdelším světle a nejkratší tmě - kéž by i ve mně tak bylo. Ve čtvrtek zbavil jsem se důstojně břemene práce, teď se ještě zbavím zátěží jiných a léto ve Střiteži nabývá reálných obrysů…..Vzhůru do bezčasí , pryč z měst!!…. Od posledního zápisu mého svět doznal jen drobných změn….ani tu trávu jsem si nezapálil v hospodě Pod slovany společně s ostatníma…obřadně kolovala až mi to směšné připadalo a vzpomínal jsem na Toušice u Oskara, kde jsme hulili lány a plantáže a nikdo se s tím tak hloupě nesral v očekávání jakýchsi zážitků….vůbec jsem tedy nechtěl takhle to kouřit.....