/ Ivoš Pešák /
Kotelní deník
17.5.1992
Den po úplňku narozenin , další den zbytečných řečí ve kterém jsem se odhodlal psát, psát a psát cum bitteren Ende….píšu a píšu a budu psát navzdory své totální neschopnosti a fatální lenosti zaznamenat jakoukoliv myšlenku , kterých sice moc nemám…ale ono se někdy přihodí zázrak a dá Bůh , aby mi to zvostalo a milost ode mne neodstoupila. Nevím jaké to bude mít dlouhé trvání , možná že už zítra půjdu zas někde chlastat a na psaní nebude čas nebo se stane tolik naprosto bezvýznamných věcí , které nepříjdou mi vhodné k zaznamenání , ale vidí se mi , že se furt něco děje a záleží jen na tom , kdo o věci vypráví nebo ji popisuje , jestli tu zbude taková či proměněná či snad upadne do zapomenutí z bezvýznamnosti. Například včerejší den byl plný , ovšem ne plný zážitků, toliko plný piva v Beskydu…nalil jsem do sebe moře desítky a plantáže uzrálého virginského tabáku z cigaret značky Start a takto nastartován odvalil jsem se domů, co by ožralý. Jak se pak mám k tomu stavět???...
Markéta mně taky sere , že jedná se Šolichem jako s pitomcem a on se jak to tak vypadá , doufám, že mne šálí zrak , pomalu pitomcem stává!!!.. O´ tempora , o mores , kde jsem se to ocitl….Pevně věřím, že taky nejsem úplně psychicky v pořádku ,ale Šolich mi vskutku náramně ukázal , jak to vypadá , když se blbne kvůli holky…joj!!! Vyšiloval jsem já snad takhle někdy…zdá se mi že nikolvěk , ale ostatní by určitě řekli opak a připomenuli to, co jsem už zajisté dávno vytěsnil a s čím jsem se potlačením vypořádal…ale kdo ví, co jsou ve mně za čerti nebo snad Antičtí bohové…kteří se stali nemocemi , jak řekl asi Freud…..Je to vlastně chudák , že už ho nechce, protože s ní je náramná sranda , na druhé straně, než aby tahal za kratší konec a byl ne za Melichara , ale za Kašpara , tak to raději fuck!!!...těší mne včil má drobná pomsta , kdy jako profesionální netanečník a řemeslný opovrhovač jiného tance než poga , uvolil jsem se s Markétou tancovat na jakémsi bigbítu po jejich hořkém rozchodu a v divem rytmu roztočil jsem ji až zastavila se vleže temenem na topení , a to dunění bylo slyšet celou hospodou….snad jsem srovnal skóre a vyrovnal stav…nikdy nemohu být třetí stranou a jedině dva můžeme zvítězit nad jednou…žel Šolich o tom , že jsem ho slavně pomstil neví a pokud mu to ožralý nevyžbleptám , ani vědět nebude….stejně by to za vyrovnání nepovažoval…..
Máma má mně za opilce , je to starostlivá žena a myslí si , že chlastám strašně a říká mi - co jsi přijel domů jsi opilý , zamysli se nad sebou , nevím jak žiješ v Praze , ale jsi jako Jarek , uvědom si to , jak si myslíš , že to bude dál - a já mlčím , protože jsou to samý voloviny a strašení mým na alkohol zemřelým strejdou je pouze bzučení mouchy v mých uších......prd a hovno můj zlatý Elifasi Lévi.....snad.......
18.5.1992
Den neden
Ve smrt veden ........ konečně mám pořádek v knihovně a mám z toho i radost…i když těch 70 kilo papíru z různých výstřižků mi bylo arci těžko vyhodit……radost měli i nějací malí skautíci , kteří si poctivě odchodili se sběrem a vydělali nějakou tu korunu , aby si mohli zakoupit jakousi kravinu….Trvalo mi to celý den , bral jsem do ruky papír za papírem , starý noviny ještě z doby perestrojky , do té doby nevídané projevy Gorbyho , výstřižky a celé vyrvané stránky z dávno zapomenutých časopisů jako byl Týdeník Aktualit , Sputnik nebo Nová doba….Bože jak já jsem to žral , nadšený , že se něco děje….diskuse v hospodě , spiklenci proti Jeho veličenstvu….je to jenom pár let , ale je to jiná doba , pravěk , předminulé století , kambrium , devon a silur….všechno jsem to poslal svou cestou a umiňuju si , že o tom dám řeč se Salámem..to byl takový zbojník vždycky..jak na to kouká…
19.5.92
Směr Prague Magic City…tradá....jel jsem s Kubíčkem , spěchal za svou láskou do Roztok a žvanili jsme a žvanili až jsme celou cestu prožvanili a ještě i na lahváče zbyl čas…Jela s nám přestrašná banda fanoušků kapely Guns a Roses v čele s ortodoxním posluchačem heavy metalu Pazderníkem a dostalo se mi mnoha poučení ohledně Axela , Slashe , zvuku kytarových rifů , úžasných melodických linek a pevného basového podkladu , která jsem okamžitě zapomněl…ale ne že bych chtěl…Těšil jsem se do Prague Magic City hodně , vždycky se tam těším na všechno to , co tady zase najdu a na to co jsem ještě asi nenašel a najdu možná jednou…ale uvědomuju si , že se těším i zpátky a že po třech týdnech tady je Morava vysvobozením a místem , kde jen tak fouká vítr , plují si mraky po modrém blankytu , který je někdy díky Nové huti vidět , a že je v hospodě spousta známých a většinou příjemných lidí....nejvíce ovšem chvátám do Střiteže protože :
Ve Střiteži - čas neběží …………. howgh
Klára mi po příjezdu dala jako dárek krásnou knížku a mám z toho velkou radost ukrutnou , hodná je moc i když jsem takové zvíře hnusné smradlavé a navíc dutý a prázdný..jako bych už v životě neměl vrhat stín….možná , že bych měl něco se sebou dělat , ale můj přirozený odpor k činům příliš náročným na cokoliv , co považuji za příliš náročné , nedovolí mi se pozdvihnouti na své pouti….na výlet ani jednou jsem se nepozdvih , říká milý Egon Bondy , a já mu rozumím arci velice dobře….no možná se nakonec zastydím a když mi Andělé nějakým ne příliš drsným způsobem pomohou - i přes to , že každý Anděl je strašný - tak zázrakem ožiju a začnu se alespoň odrážet v zrcadle....pokračování příště
20.5.92
Zjišťuju , že mně psaní baví docela....kolem a kolem potřebuju jenom plničku a klid….zatím jsem popsal každý den i když ne každý den stál za popsání…dokonce jsem to po sobě i četl , což se mi většinou ve slušné společnosti nestává , a nepodlehnul jsem divému orgiastickému nutkání všechno dokonale přepsat a poškrkat a nakonec si s tím důkladně vytřit prdel...to se mi zdá jako známka v lepším případě zmoudření přicházejícího a postupujícího s věkem nebo v horším případě totální ztrátu posledních zbytků sebekritiky a slušného chování....no fuj...každopádně je to prst Boží...
Zase jsem šel ráno do školy a ejhle - není…ženu se do ní jako blbec , cestou jsem možná i někoho přizabil a včil nějaký cár papíru na dveřích zhatil mi všechny plány..a že jich bylo…připomnělo mi to léta gymnaziální , kdy jsme na tabuli obrovským a rozmáchlým písmem napsali třeba větu : Němčina není, Školník - a šli jsme domů navzdory tomu , že z okna učebny sípala soudružka profesorka to své kolovrátkové : ...Okamžitě se vraťte... němčina normálně je , já jsem přece tady!!!!!!!!!!...a dokonce se mi zdá , že nejdrzejší z nás ji místo pokorného návratu a následné omluvy hulvátsky doporučil ,ať si přečte to , co je na tabuli , nebude pak v okně řádit jako opilý šílenec a dá nám všem pokoj...se školníkem přece nelze jen tak žertovat a jeho slovo brát jen tak na lehkou váhu…
Musel jsem jít hned ke Trajcům nechat si projít hlavou co vlastně budu dělat a co s načatým dnem a pak už si šel život zase svou cestou necestou na nikoho a nejméně na mne se ohlížejíc a pivo bylo dobré a pak se nade mnou nebe ustrnulo a došly mi všechny peníze a žádný šejtán mi v ústrety neposlal známýho , kterého bych pumpnul…takže jsem se vypotácel nespokojeně ven a slyšel jsem andělské kůry...
No a doma výborně….v poměrně rozjařené náladě vrátil jsem se domů , nadšen dílem z toho , že jsem si nikde nepůjčil a dílem z toho , že mám ještě nějaký prachy někde v plášti jak jsem si uvědomil, takže se mohu jít někam Na Děkanku dobít a nebudu tím pádem protivný z nedopití , ale ouha…mé celkově příjemné rozpoložení a mé následné velice radostné plány podařilo se narušit Kláře !!!!...a to celkem svižně!!!!....Dozvěděl jsem se , že mne momentálně monumentálně nenávidí…zhruba od srazu Charty 77 což je už 3-4 týdny nazpět….. a já vůbec nevím co se tehdy stalo tak šíleného , že ta nenávist , vždyť mi dala tu knížku a chovala se ke mně hezky a teď najednou takové touché…..že jsem se v Teplicích choval strašně hnusně a nemožně - a to si uvědomuju , že jsem se asi nejspíše choval , ale nebyla to přece norma , byl to úlet , když jsem se na celou stolní a následně bytovou společnost vysral a jal se bloudit neznámým sídlištěm sám - …že jsem kecal neobyčejné píčoviny , ze kterých byla chudinka Egon otřesen - a to si uvědomuju také , že jsme plánovali společně zplodit nějaké dítě v budoucnosti , bylo to úžasně hloupé , ale měla to bejt sranda ne nějaké vážné ubližovací řeči a nevzpomínám si , že by z toho Egon byl nějak na prášky a zdrcen - ...a jedním dechem mi vzápětí Klára zvěstovala , že nás Spuch pozval do Podolské oslavovat nějaké své narozeniny a mně se po všem tom lání a jak mi se jeví i teď nespravedlivém lání a neoprávněných výčitkách odnechtělo tam jít a jakkoliv se veselit , i když jsem svým způsobem Spuchovi docela příznivě nakloněn…..Klára tam samozřejmě šla a ještě na mně hodila nenávisté očíčko a s celou společností přišla pak asi kolem půl jedenácté a byli veselí a příjemní…ale mně do veselí nebylo , protože jsem pořád jak čurák přemýšlel , co jsem tak posral , že mně Klára nenávidí a došel jsem k názoru že nic moc tak závažného a že už mně prostě nenávidí jen tak….a ulevilo se mi docela. Spuch tady spal.
No...budu se učit latinu a pojedu hned jak to bude možné do Střiteže…nebudu tady otravovat , když mi Klára řekla , že o mně nestojí...