zpět na Tvorba

Jana alias Muriel



Bylo sychravo, nevlídno, už tma. Vítr zvedal všelijaké svinstvo, zima. Čekal jsem na autobus dole ve městě. Otevřely se dveře hospody kousek od zastávky a objevila se nezaměnitelná figura Jany. Měla jiskru v oku a ten svůj rozzářený úsměv. Vytáhla z kapsy všelijak pomačkané papíry. "Něco ti přečtu", pravila rozhodně a tak jsme stáli v dešti a ona četla své básně. Vytrhla mě z mých vcelku nepodstatných úvah a na chvíli vzala do svých krajin a obrazů..

/... Pavučiny v koutech rezavé stáje poukazují na přítomnost neplacených lapačů much, kteří zanechávají malé závoje ze svých těl ... /
Báseň střídala báseň, papíry v ruce se množily. Poetická chvíle skončila až příjezdem čtyřky, jel jsem domů... A potom, že se v Havířově nic neděje... I ve všední den na zastávce v dešti...

(pm)
Jana

Žití

Hloubá tiše není sporu Poběžíme do prostoru Ve kterém se odkryje Ve svém žití ožije Krása napůl střežená Na zámku dávno za svítání zamčena

Písmo

Zítra to výjmem napsáno bíle Na kamennou zed V klidu a tiše proto sed Nátlakem projde mírně Ten kdo přisedne si A pohladí ty žíně Lehký smích doznívá v tvých uších A v té melodii cítím závan lonského léta Proč o ní jen snít stačí věřit v náhodu nebo osud?

Nápoj

Nalitý je nápoj pravdy Kdo neváhá se napít Chtěl nás možná zkazit Má ten nápoj rozlít Proto váhá přijít

Ona

Touha tolik vážená v nás Chudý poutník nečeká zas Snad proto že zírá zase Nesoucí své ruce v pase Natažená na skřipec On zavírá poklopec Je tu s náma dozví se to Raděj zívá dá mu veta

Balón

Poletíme balonem pořád nahoru Možná vystoupíme až do prostoru Ve kterém se hůře dýchá Celé je to velká stíha Noví den ti napoví že je štěstí Že ses probudil Před tímhle skokem do propasti

Snění

Schovej snění do kapsy Pak najdeš život a jaksi Všechno se ti promítne V téhle době hodně poklidné Budeš vědět co kdy přijde Zní to trochu vědomě Neříkej to přece nahlas Velké ohně při tom uhas Po paměti najdeš i to Říkals že je to tvé zlato

Tělo

Lidské tělo letět chtělo Křídla mu však nikdo nedal Proto najednou tu hrůzu vstřebal Hrůzu z jedné myšlenky lesknoucí se v oparu Jako silueta z průsvitné halenky Neprodejné slečny Z malovaného obrazu

Sny

Čas který běží z nás Nedá se podplatit Chtěli by jste víc pro stálé snění bez víry Pro uskutečnění snů Které dřímou v podvědomém vědomí

Kočár

Víra ztrácí na pravdě Když se díváš nehodně Touha kterou podala Není hodna rivala Kočárek v tom vidí zase Tak si říká že je prase Při tom celá nahatá Připadá si bohatá

Dívání

Tiše pozřu ten tvůj pohled Který na mne dopadá Budeš pro to mít svůj nadhled Pohladíš mi i záda Nedívej se pronikavě Říká ti mé svědomí Pak to celé zvládnu hravě Snad se dotek promění

Slova

V šeru píšu jen pár slov Potom vidím oči sov Které dále blikají Psaná slova neznají Letí dál do neznáma Při tom mávaj křídlama V dáli píšu vivat slova Budu vás psát dál a znova

Kecy

Lidi řídí jejich kecy Říkají je stále přeci Snad z toho nevybuchnou a poskládaj je správně Svojí palbou odvěkou co se řídí právě V tomhle je i tajemství Moje duše o něm sní Musím však dát vale těmhle kecům výpravným A zas se vrátit do snů ze kterých vycházím Realita se dál vměšuje Moje úsilí taky vsakuje Jsou tu možná nad námi Blízko mezi horami


/ 2009 /








KŮŇ

Pouhé sny jenž se vracejí obratem zpět nás umoudří v našem počínání. Hle, za jakou cenu ten kůń? Bývalý to zákaznický obrat, ve všem tolik podobný svéhlavému vběhnutí grošáka. Krátkozrakost nastane včas, řekl znovu šedý hlas, který pouštěl dým z nozder. Pavučiny v koutech rezavé stáje poukazují na přítomnost neplacených lapačů much, kteří zanechávají malé závoje ze svých těl. Ten mužský, který právě vešel má v dlaních okvětní lístky tvých růžových vzrušení, málokdo však ocení jeho bezelstnost. Druzi radši staví most přes tekoucí slzy které sama svépomocí, vysuší snad už brzy. Mokro co ho polila rozfouká, v tom obrazci snad vidí tančícího motýla. Nemá rohy, neslétá, snad má pro to vlohy, pomalinku přilétá. A kůń žene se s ostruhami v bocích jako podsvinče které zjistilo, že jeho dny jsou sečteny. Malověrný stud mu brání, hoden velké lásky pro níž cestou člověčí své tělo sklání.




LES

Kousek lesa v tomhle betonovém světě Vnímat snad povrchem těla Kousek lesa přítomný ve vás je dál znát V tom vyletěla ta včela Kousek lesa u mramorové tůně spí Proč nevydá snad svá těla Couvá a nemá strach Necítí se jako vrah Popel v duši rozfouká popelka Která ví že se probudí do nového dne Seno napůl zmáčené Jak že se má usušit Ty sny v mém těle zamčené Proč chci zítřky vyplašit Nový den zas začne znova je to vláčné Otáčíš se dokola Vyroste i rukola Netoč se a začni žít Nalezneš v tom prej svůj klid Máš prej pohled koně Snad se v tom i promění To mé malé znamení Ten pohled matoucí Tvou touhou žádoucí Je to touha vařící v nás Zežloutne pak jako klas Když tě jednou popadne V téhle době nedávné Můžeš věřit je to zdání Žádné snění nepřehání Co se stane čekáš zase Neseš svoje ruce v pase Metafory v tobě zamčené Dáma popíjí svoje Božolé Odtama k tobě přilétla Tvoje kukaččí křídla prohlédla Mihotání křídly malé můry Tě probudí a ty napneš šnůry Proletíš se cítíš volnost Chtěli tě zamknout jako tu pevnost

básnička

Milá něžná osobo Kdo ti říká nezlob Nestavíš se před něho Upadáš však do mdlob Těžká ruka uhodí Toho jenž se nehodí Pro svůj klid lenivý Můžeš ho pak mít Bolí jenom na duši Více už ji netrápí Vehnaná do kaluží Ona se tím pobaví Trápení pro někoho Vcelku zvládá Odpověd je pro toho Kdo pohladí ji záda

bezejmená

Hlouběji a hlouběji Mé srdce se ocitne Nesmírně a snadněji Ode mě odpoutej se Pro mou něhu celou Plíží se a nevzdává to¨ Míti svou cenu plnou Nevolati jenom táto! Vždyt je marné trápení Kožich hladký s toho mít Pro to naše slzení Radši pryč dál odejít Strachovat se nemít...

DÁLKA

Z dálky běží pořád vpřed Nohy zvedá neúnavně I přes chladný tenký led Její tělo letí ladně V duši celá nahatá hloubá Připadá ti bohatá strašná ta touha Tvoje sny se dál plní Žádný jim však nerozumí Je to pouze o víře Někdy je to k nevíře Pořád ptáci čechraj peří Neúnavně čas dál běží Léta napříč skažením Vykvetla jsem snažením

SLEČNA

Malé ruce hladí ji Ona ho však dostala Neví proč tak v máji Konec všem udala Není zbytí pro snílky Udělejme raděj Nové znění idylky Jmenuje se Matěj Běží nový začátek Pro svou lítost maličkou Vyhodí ten kartáček Svojí něhou celičkou




/ 2009 /