Jana alias Muriel

Bylo sychravo, nevlídno, už tma. Vítr zvedal všelijaké svinstvo, zima. Čekal jsem na autobus dole ve městě. Otevřely se dveře hospody kousek od zastávky a objevila se nezaměnitelná figura Jany. Měla jiskru v oku a ten svůj rozzářený úsměv. Vytáhla z kapsy všelijak pomačkané papíry. "Něco ti přečtu", pravila rozhodně a tak jsme stáli v dešti a ona četla své básně. Vytrhla mě z mých vcelku nepodstatných úvah a na chvíli vzala do svých krajin a obrazů.. /... Pavučiny v koutech rezavé stáje poukazují na přítomnost neplacených lapačů much, kteří zanechávají malé závoje ze svých těl ... / Báseň střídala báseň, papíry v ruce se množily. Poetická chvíle skončila až příjezdem čtyřky, jel jsem domů... A potom, že se v Havířově nic neděje... I ve všední den na zastávce v dešti... (pm)

Žití
Hloubá tiše není sporu
Poběžíme do prostoru
Ve kterém se odkryje
Ve svém žití ožije
Krása napůl střežená
Na zámku dávno za svítání zamčena





Písmo
Zítra to výjmem napsáno bíle
Na kamennou zed 
V klidu a tiše proto sed 
Nátlakem projde mírně
Ten kdo přisedne si 
A pohladí ty žíně


Lehký smích doznívá v tvých uších
A v té melodii cítím závan lonského léta


Proč o ní jen snít stačí věřit v náhodu nebo osud?





Nápoj
Nalitý je nápoj pravdy
Kdo neváhá se napít
Chtěl nás možná zkazit
Má ten nápoj rozlít
Proto váhá přijít





Ona
Touha tolik vážená v nás
Chudý poutník nečeká zas
Snad proto že zírá zase
Nesoucí své ruce v pase
Natažená na skřipec  
On zavírá poklopec
Je tu s náma dozví se to
Raděj zívá dá mu veta





Balón
Poletíme balonem pořád nahoru
Možná vystoupíme až do prostoru
Ve kterém se hůře dýchá
Celé je to velká stíha
Noví den ti napoví že je štěstí 
Že ses probudil
Před tímhle skokem do propasti





Snění
Schovej snění do kapsy 
Pak najdeš život a jaksi
Všechno se ti promítne
V téhle době hodně poklidné

Budeš vědět co kdy přijde 
Zní to trochu vědomě
Neříkej to přece nahlas 
Velké ohně při tom uhas

Po paměti najdeš i to 
Říkals že je to tvé zlato   





Tělo
Lidské tělo letět chtělo
Křídla mu však nikdo nedal 
Proto najednou tu hrůzu vstřebal
Hrůzu z jedné myšlenky lesknoucí se v oparu
Jako silueta z průsvitné halenky
Neprodejné slečny  
Z malovaného obrazu





Sny
Čas který běží z nás
Nedá se podplatit
Chtěli by jste víc pro stálé snění bez víry
Pro uskutečnění snů
Které dřímou v podvědomém vědomí





Kočár
Víra ztrácí na pravdě 
Když se díváš nehodně
Touha kterou podala
Není hodna rivala
Kočárek v tom vidí zase
Tak si říká že je prase
Při tom celá nahatá 
Připadá si bohatá





Dívání
Tiše pozřu ten tvůj pohled 
Který na mne dopadá
Budeš pro to mít svůj nadhled
Pohladíš mi i záda
Nedívej se pronikavě 
Říká ti mé svědomí
Pak to celé zvládnu hravě
Snad se dotek promění





Slova
V šeru píšu jen pár slov
Potom vidím oči sov
Které dále blikají 
Psaná slova neznají
Letí dál do neznáma
Při tom mávaj křídlama
V dáli píšu vivat slova
Budu vás psát dál a znova





Kecy
Lidi řídí jejich kecy 
Říkají je stále přeci
Snad z toho nevybuchnou a poskládaj je správně
Svojí palbou odvěkou co se řídí právě
V tomhle je i tajemství
Moje duše o něm sní
Musím však dát vale těmhle kecům výpravným
A zas se vrátit do snů ze kterých vycházím
Realita se dál vměšuje
Moje úsilí taky vsakuje
Jsou tu možná nad námi 
Blízko mezi horami

/ 2009 /

KŮŇ
Pouhé sny jenž se vracejí obratem zpět nás umoudří v našem počínání.
Hle, za jakou cenu ten kůń? 
Bývalý to zákaznický obrat, ve všem tolik podobný svéhlavému vběhnutí grošáka.
Krátkozrakost nastane včas, řekl znovu šedý hlas, který pouštěl dým z nozder. 
Pavučiny v koutech rezavé stáje poukazují na přítomnost neplacených lapačů much, 
kteří zanechávají malé závoje ze svých těl. 
Ten mužský, který právě vešel má v dlaních okvětní lístky tvých růžových vzrušení, 
málokdo však ocení jeho bezelstnost. 
Druzi radši staví most přes tekoucí slzy které sama svépomocí, vysuší snad už brzy. 
Mokro co ho polila rozfouká, v tom obrazci snad vidí tančícího motýla. 
Nemá rohy, neslétá, snad má pro to vlohy, pomalinku přilétá. 
A kůń žene se s ostruhami v bocích jako podsvinče které zjistilo, že jeho dny jsou sečteny. 
Malověrný stud mu brání, hoden velké lásky pro níž cestou člověčí své tělo sklání. 

LES
Kousek lesa v tomhle betonovém světě
Vnímat snad povrchem těla
Kousek lesa přítomný ve vás je dál znát
V tom vyletěla ta včela
Kousek lesa u mramorové tůně spí
Proč nevydá snad svá těla


Couvá a nemá strach 
Necítí se jako vrah 
Popel v duši rozfouká popelka
Která ví že se probudí do nového dne


Seno napůl zmáčené 
Jak že se má usušit
Ty sny v mém těle zamčené
Proč chci zítřky vyplašit 
Nový den zas začne znova je to vláčné
Otáčíš se dokola
Vyroste i rukola
Netoč se a začni žít
Nalezneš v tom prej svůj klid


Máš prej pohled koně
Snad se v tom i promění 
To mé malé znamení
Ten pohled matoucí
Tvou touhou žádoucí


Je to touha vařící v nás
Zežloutne pak jako klas
Když tě jednou popadne 
V téhle době nedávné
Můžeš věřit je to zdání
Žádné snění nepřehání
Co se stane čekáš zase
Neseš svoje ruce v pase


Metafory v tobě zamčené
Dáma popíjí svoje Božolé
Odtama k tobě přilétla
Tvoje kukaččí křídla prohlédla
Mihotání křídly malé můry
Tě probudí a ty napneš šnůry
Proletíš se cítíš volnost
Chtěli tě zamknout jako tu pevnost





básnička
Milá něžná osobo
Kdo ti říká nezlob 
Nestavíš se před něho
Upadáš však do mdlob

Těžká ruka uhodí
Toho jenž se nehodí
Pro svůj klid lenivý
Můžeš ho pak mít

Bolí jenom na duši 
Více už ji netrápí
Vehnaná do kaluží
Ona se tím pobaví

Trápení pro někoho 
Vcelku zvládá 
Odpověd je pro toho 
Kdo pohladí ji záda






bezejmená
Hlouběji a hlouběji
Mé srdce se ocitne
Nesmírně a snadněji
Ode mě odpoutej se

Pro mou něhu celou
Plíží se a nevzdává to¨
Míti svou cenu plnou
Nevolati jenom táto!


Vždyt je marné trápení
Kožich hladký s toho mít
Pro to naše slzení
Radši pryč dál odejít
Strachovat se nemít...






DÁLKA
Z dálky běží pořád vpřed
Nohy zvedá neúnavně
I přes chladný tenký led
Její tělo letí ladně
V duši celá nahatá hloubá
Připadá ti bohatá strašná ta touha 
Tvoje sny se dál plní
Žádný jim však nerozumí
Je to pouze o víře
Někdy je to k nevíře
Pořád ptáci čechraj peří
Neúnavně čas dál běží
Léta napříč skažením
Vykvetla jsem snažením







SLEČNA
Malé ruce hladí ji
Ona ho však dostala
Neví proč tak v máji 
Konec všem udala

Není zbytí pro snílky
Udělejme raděj 
Nové znění idylky 
Jmenuje se Matěj

Běží nový začátek 
Pro svou lítost maličkou 
Vyhodí ten kartáček 
Svojí něhou celičkou

/ 2009 /