Dalibor Gavelčík

Další "Tiskař" z hospody punkerů, tentokrát (ve své době) hubený vlasatý rebel. Na gymplu byl drzý na učitele a dostal pětku z dějepisu na vysvědčení (Matka historička umění). Vystřídal spoustu škol a ještě více pracovních míst a zaměstnavatelů. Z gymplu byl vyhozen. Učiliště dodělal jen o fous kvůli vlasům. Stříhala ho sekretářka. Jako první nepodepsal smlouvu s podnikem, u kterého se vyučil. Díky tomu unikl elektrikářům a raději roznášel pivo v hospodě "Mlýn". Nechtěl na vojnu, ale nakonec narukoval. Přijímač, basa, z basy do nemocnice a protože byl chabruz na prsa léčil se v Tatranské Poljance (kdysi dávno tam lehával i básník Wolker). Léčbu si moc neužil. Podepsal petici "Několik vět" a když zjistil, že signatáře petice zveřejňují a čtou v rádiu Svobodná Evropa, začal vidět za každým tatranským bukem "kontráše", kteří ho přišli zatknout.
Propustili ho, ani modrou knížku nedostal, rovnou ho vymazali z vojenských záznamů, jako osobu nezpůsobilou pro armádu - už navždy. Další nástavbu s maturitou nedodělal až na dalším gymplu večerně dorval se až k maturitě. Následovala universita životního prostředí v Ústí nad Labem. Po půl roce skončil z časových i finančních důvodů. Pracoval v místním plátku Havířovsko a v Ostravském večerníku. V posledních letech se věnuje fotografii a pracuje ve fotoprodejně.

fotografie, autorská výstava 2004
fotografie 2.část
fotografie 3.část

Básně měly být původně vydané v "Už žádné
utržené hlavičky", ale tehdy se někde ztratily.

RÁNO

Když ráno hlava mi třeští
v krku sucho, oči červené
jak člověk postižený leprou
kousky těla ztrácím, 
hledám útržky paměti.






VĚŠTEC

Sotva někdo vidí dál než já, 
když do očí mně bodá slunce
stromy se kácí, zem se zvedá
a ztrácí se víra,
sotva někdo vidí dál.

Slova mi vzali ze rtů,
jak to mám říct?
stačí obraz v duších 
pohybujících se na okraji propasti.
Pak stačí závan větru a už letíš
přitahován silou neznámou,
ale pojmenovanou.
Sotva někdo vidí dál.  



+



Dotekem lásky zraněn
jak největším trnem
umírám, ale žiji dál.



+



Absurdita (v) pohybu

Běžel, ale čas stál
stál, ale čas běžel.



+



Po stolech pokrmy jsem nosil
a byl jsem číšník?
NE!
Ocel v peci jsem tavil
a byl jsem hutník?
NE!
S muži jsem bojoval
A byl jsem voják?
NE!
Vodou ovečky jsem kropil
a bůh jsem byl?
NE!
nebyl jsem ničím, ale chci být vším.



+



Optimistický přítel

Tolik knih, říkánek a moudrostí bylo o něm řečeno,
ale co život znamená?
Jen dlouhá pouť za ničím, pro nic,
kouzlo vyprchalo, z dětství nezbylo nic
a směr má zemská přitažlivost,
která spojena je se smrtí.
Tak pravil kdo?
Člověk, co se mnou pivo pil.



+



Kouzlem nebes sražen k zemi
a přesto letím.
Letím a padám zároveň
rozhodni se co víc bys chtěl.
Rozhodni se za včasu
a popadni lopatu
a schovej se pod zem.
Tam je vysvobození.