Radegast

Na ukázku skladby ke stažení........ info o nahrávce: RADEGAST 1989 / popisky a datace z MC / 2.7.89 / sound - Satan / zámeček Životice /

	Favorit
	Nikomu nevěř

Jednomu z nejranějších českých punkerů Milanu Jonštovi (zvanému „Afoň“), jenž už na konci sedmdesátých let vystupoval se svou první punkovou kapelou Hlavy 2000, punkerství vydrželo i nadále. Spojil se se svým kámošem Semišem, jenž se snažil hrát na kytaru a na bicí a tak vlastně vznikl Radegast.

Hudební publicista Petr „Kory“ Korál o skupině v seriálu Bigbít říká: „Oni začali hrát strašně rychle. Byl to v podstatě punk, ale tak brutálně zrychlenej, že to bylo přesně to, čemu se venku začalo říkat hard core.“

Docela podrobný článek na stránkách České televize - Bigbít: kapela RADEGAST

/ rozhovor s Milanem Jonštou - ze zinu Malárie asi 1992 /

Jak jste na tom s gramofonovými firmami ? Projevil o vás někdo zájem ? Nahráli byste desku pro velkou firmu ?

Z Monitoru nám poslali nabídku k účasti na kompilaci ve stylu "Punk'n'Oi" č.2. Bylo to z jejich strany podáno stylem: "Počítáme určitě s vámi, okamžitě napište." Asi si mysleli, že se z jejich nabídky poserem. My jsme to odmítli. Jednak proto, že ten první "Punk'n'Oi" byl dost hrozný a taky proto, že jsem byl od několika lidí před vedoucími Monitoru varován. Možná se mýlím, ale mám za to, že jsme schopni si desku vyprodukovat a vydat sami a taky to tak zkusíme. Připouštím ale, že některé kapely například neseženou nikoho, kdo jim půjčí peníze na studio a ostatní věci kolem vydání elpíčka a ty se pak musejí obrátit na nějakou větší firmu, která jim to zaplatí. Chce to však dost opatrnosti při výběru takové firmy, protože hrozí nebezpečí, že je kapela vzata na hůl. Záleží dost na muzikantech, jaké podmínky si s firmou určí.

Milan Jonšta, Jirka Prokš

Bezesporu patříte k průkopníkům HC u nás. Jak se díváte na mladé kapely, které chytají dech (nebo módu za šosy) ?

Z těch několika českých kapel, které znám, se mi nejvíce líbí I.R.A. Dobří se mi zdají i ZEMĚŽLUČ. Pak jsou tady SKIMMED, S.R.K. a podobné kapely, které se shlédly v Napalm Death. Hodně lidí si u nás myslí, že N.Death je typická ukázka hardcore, a že to je vlastně odnož metalu. Takoví zřejmě vůbec nechápou filozofii HC a vlastně nevědí, o co se jedná. Po hudební stránce je ten extrémní grind, o který se snaží Skimmed a S.R.K. velmi omezený a dneska už i dost oposlouchaný. Mě už to nebaví. Ovšem musím uznat, že SKIMMED mají dobrého bubeníka. Takového bychom potřebovali.

Jaký je váš vztah k jiným druhům muziky ? Zahráli byste na metalovém festivalu ?

Tak třeba "Ďábel", náš bubeník, ten podle mě hardcorovou muziku vůbec neposlouchá. Navíc hraje ve skupině KLEC, stylově od nás velice odlišné, takže se dá říct, že nemá příliš vyhraněný vkus. Poslouchá to, co se mu líbí. "Bobeš" (bass) je z generace, která prožila pubertu při poslechu Deep Purple a Led Zeppelin, takže jeho záběr je taky dost široký. My se spolu o muzice ani moc nebavíme. Já vždycky něco vymyslím, na zkoušce to nacvičíme a je to. Co se mě týče, taky jsem vlastně začínal na Purple a Black Sabbath. Pak v r.1978 jsem poznal Pistols, Clash, Ramones a od té doby mě chytla punková muzika a s ní spojený životní styl. Časem se z toho vykrystalizoval hardcore. Je to dost logický vývoj. Ta hudba zůstala v podstatě jednoduchá, tvrdá a rychlá. Zůstala taky snaha být nezávislý a bojovat proti režimu. Jen forma se mění. Místo věčného sezení v hospodě a nezájmu o všechno se teď většina vyznavačů tohoto stylu snaží být aktivní, všechno kritizují, módou je straight edge, práva zvířat. Jasně, chce to změnu ! Koho by taky bavilo furt se dívat na věčně ožralé a poblité pankáče, kteří mají největší zájem o to, aby jim správně trčelo "číro". Taky tu jsou samozřejmě skinheads. Možná někde mají nějakou filosofii, třeba hnutí S.H.A.R.P., ale u nás je to zřejmě záležitost pouze pro agresívní a slaboduché jedince, kteří si takto dodávají sebevědomí a léčí si své komplexy. Nemám rád debilitu v žádné podobě, zvláště když se spojí s agresivitou. Ještě se vrátím k té otázce. Líbí se mi každá muzika, která má něco do sebe. Než nějaké "HC" kapely, které bezmyšlenkovitě řvou a třískají do nástrojů, jen aby z toho byl co největší kravál, si raději poslechnu třeba VOIVOD nebo MARILLION, RUSH. Záleží na tom, jakou mám náladu. Kdybych poslouchal od rána do večera deset let v kuse jen samé zběsilosti, tak bych asi skončil v blázinci. Ten, kdo se o muziku zajímá delší dobu a zjistí, kolik toho všude je, začne si prostě ze všeho vybírat jen to nejlepší. Samozřejmě, že zcela opomíjím nějaké komerční hitovky z rádia a vůbec všechny ty sračky, kterých je ještě tisíckrát více, než si dovedeme představit. No, ale dá se říct, že mám radši energickou muziku. Punk a hardcore se mi líbí, protože se dá provozovat za skromných podmínek a může se tak vyjádřit každý, kdo jen trochu umí hrát a má nějaké nápady.
Konkrétně k metalu - i tam přece existuje nezávislá scéna. Nedávno u nás hrála francouzská MASSACRA. Byli to obyčejní kluci. Přijeli vlakem, jen s kytarama. Hráli jen za nocleh a žrádlo. I v textech se, pokud jsem trochu pochopil, vyjadřovali proti konzumnímu stylu života. Hudebně to byl skvělý nářez. Takže takový metal - proč ne ?
Jako Radegast jsme už měli i nabídky zahrát na nějakých metalových akcích, ale nikdy jsme se toho nezúčastnili. Hlavně proto, že takové akce navštěvují převážně zpití a zfetovaní otrhanci, pro které zkrátka nemáme zájem hrát. Komu se to nezdá, ať se zajde na takový metalový koncert podívat. No, ono to na jiných akcích nemusí být o moc lepší, ale ten metal je vždycky tutovka. Je to obraz celkové úrovně našich mladých. Můžu srovnat třeba s Vídní nebo Německem, tam se sice taky objeví na takových koncertech opilci a vagabundi, ale vždycky tam jsou v menšině. U nás to je naopak.
To vypadá na Jirku Pavlicu, ml.Ďábel

Jednou z prvních punkových kapel u nás byly HLAVY 2000 z Havířova. Můžete o nich prozradit něco více ?

To bych mohl, protože jsem tam začínal. Chodili jsme tenkrát do lidové školy umění a učili jsme se hrát na kytaru. To nebyl ještě nikdo z těch, kdo hrál později v Radegastu. Bylo nás tam pět nebo šest. Když jsme (v létě 1978) poprvé slyšeli Sex Pistols, Clash a Ramones, řekli jsme si, že to dokážem taky a založili jsme punkovou kapelu. Dali jsme si název Hlavy 2000. Převážně jsme hráli kousky právě od Ramones, Clash, a kdoví od koho ještě, ale už jsme taky začali vymýšlet vlastní skladbičky. V prosinci roku 1978 jsme měli první koncert v hospodě Na Horakůvce v Šenově u Havířova. Přišly tam hlavně máničky. Pankáčů tehdy ještě moc nebylo. Být punk znamenalo být ostříhaný na ježka, mít vlasy polité cukrovou vodou, ucho nebo tvář propíchnutu sichrhajckou a na sobě staré hadry po dědovi. Byla to celkem legrace. Pogo to byla tenkrát nevídaná novinka. To zběsilé skákání se spojovalo zároveň s vzájemným strháváním těch už tak dost otrhaných hadrů, co jsme měli na sobě. Často jsme po takovém koncertě skončili v trenýrkách a v kravatě, ověšení řetězy ze splachovadla. Jediným známým skinheadem byl tenkrát Karel Hála.
Hrálo se tenkrát na aparatuře, jakou by dneska ani nestálo za to odvézt do šrotu. Neexistoval nějaký mix nebo zvukař. Každý si vypůjčil nějaký starý zesilovač s bednou, vyhulil to na plné pecky a jelo se. Pamatuju si, že u bicích jsme měli místo kopáku ten velký dechovkový buben. Samozřejmě, že první koncert skončil totálním krachem. Máničky se ožraly, babka přiběhla z vedlejší chalupy a vypínala nám pojistky. Pak přijeli policajti a celé to rozehnali. Hospodského, který už před tím měl nějaké manko, potom zavřeli.
Pak jsme ještě měli asi čtyři podobné koncerty s podobným koncem. V kapele se střídalo mnoho různých lidí. Existují snad ještě nějaké nahrávky, ale nevím, kdo je má. Nahrávali jsme to tenkrát v bytě na přenosný kazeťák, hrajíce na stará rádia a bubnujíce do lavórů a pokliček. To byl tedy punkový pravěk.

Havířov je blízko polských hranic čili určitě máte dobré kontakty s polskou scénou…

Jo, kontakty máme. Jediné tři koncerty, které jsme měli za hranicema byly v Polsku. Několikrát jsme se setkali s APATIOU, mimochodem zpočátku se mi moc nelíbili, ale posledně, jak jsme spolu hráli v Těšíně, mě překvapili a už jsem jim přišel na chuť. Pak jsme hráli ještě s AHIMSOU, INKWIZICYJOU a snad i s jinýma kapelama. Oni jich tam mají celkem hodně. Zajímavé je, že jádro té jejich HC scény tvoří snad 10 lidí, kteří jezdí na všechny HC akce a všecko to organizují. Doufám, že teď, když se otevřou hranice, se naše kontakty ještě více rozšíří.

Jak se snášíte v kapele - kytarista vegetarián, bubeník myslivec ?

Jak už jsem uvedl, naše vztahy jako členů kapely jsou založeny jen na zkouškách a koncertech. Občas se najde chvilka, že se s Ďáblem navzájem trochu hecujeme, ale dá se říct, že respektujeme své osobní názory. On mi vždycky vysvětluje, že v přírodě, pokud není zdevastovaná člověkem, platí zákon silnějšího. Čili např. vlk se živí zajíci a udržuje jejich počet v rovnováze. Kdyby se zajíci přemnožili, sežrali by všechno kolem a ostatní zvířata by pochcípala hladem. U nás vlci nejsou a tak tu rovnováhu prý udržují myslivci. Řekl bych, že něco na tom asi bude. Ostatně, kdybychom byli proti jakémukoliv zabíjení a požírání zvířat, museli bychom třeba přesvědčit i takového vlka, aby nežral zajíce a dal se na vegetariánství. Myslivci sice střílejí občas na zvířata, ale nikdy je netýrají, nedrží je v kleci nebo v chlívku a vůbec nedělají to, na čem se naprostá většina z nás podílí nebo značnou část života podílela. Přiznejme si i my, vegetariáni, kolika prasat a krav jsme se nažrali, než jsme před rokem začli hlásat ušlechtilé teorie o právech zvířat ?

Radegast je značka piva a písničkou "Pivo" jste se taky proslavili. Ale to už je pěknou řádku let… Jaký je váš současný vztah k alkoholu atd.?

Když jsme začínali hrát s Radegastem (okolo r.1983), bylo pivo významnou součástí našeho života. Drželi jsme se hesla "NO FUTURE". Vysedávali jsme po hospodách a chlastali. Žádná akce, na které jsme hráli, se neobešla bez potoků piva. Časem se u většiny z nás projevila alkoholová závislost. Osobně mohu říct, že mě to stálo hodně sil, než jsem se z toho dostal. Někteří moji hospodští kolegové chlastají dodnes a z mnoha se staly trosky. To by si měl uvědomit každý, kdo si z alkoholem začne. Zkusit to může samozřejmě každý, ale pokud tomu propadne a chlast se stane hlavní náplní jeho života, časem se stane jako člověk nepoužitelný. Písnička "Pivo" pochází právě z toho hospodského období. Dneska ji hrajeme pořád, protože ji lidi chtějí. Ono ten text lze chápat i jako ironii a jako určité varování. Zůstali jsme i u názvu, protože pro pár lidí jsme se pod ním stali známými a oni nás pod tím názvem taky hledají.
Ještě k tomu alkoholu. Dneska je hlavním krédem lidí kolem HC "být nezávislý". Těžko však věřit, že chce být nezávislý, tomu, kdo se neobejde bez cigarety nebo flašky s alkoholem. O jiných drogách ani nemluvím, je jasné, že kdo s tím jednou začne, tak se odsuzuje do role doživotního psance. Možná si někdo neví rady, co s volným časem. Já to taky v pubertě nevěděl. Můžu dát takový tip - třeba sport: kolo, běžky, turistika aj. Samozřejmě koho baví muzika, může hrát. Dneska už neotravujou (doufám) různí komunisti a estébáci a podobní buzeranti, jak tomu bylo tenkrát, když jsme začínali my. Hrát a chodit na koncerty přece jde i bez alkoholu. Co z té muziky má ten, koho na koncert doslova přinesou a on to celé proleží v bezvědomí ?
Ze současných členů Radegastu nikdo nekouří ani není alkoholik. Sice Ďábel si občas zapálí fajfku, ale co by to bylo za myslivce bez fajfky? Já jsem tak před pěti lety kouřil až 40 denně. Už 3 roky jsem neměl cigaretu v hubě a ke kouření mám teď nevýslovný odpor. Už půl roku jsem se nenapil žádného alkoholu (ani piva), dá se říct, že jsem vlastně straight edge! Možná, že se piva ještě někdy napiju, ale vína nebo nějaké kořalky určitě ne, leda, že by to do mě nalili násilím. Svoboda jednotlivce je přímo úměrná možnostem jeho voleb. Možnosti volby se rozšiřují s možností poznání. Rozvoj poznání je v rozporu s mentální degenerací, jaká zákonitě nastupuje při dlouhodobém požívání alkoholu. Jinými slovy: kdo hodně chlastá, stane se časem debilem a jako debil taky skončí.

Jaké máte přání do budoucna ?

Do budoucna bychom už rádi konečně natočili elpíčko. Co bude potom, to nevíme. Osobně si přeju, aby lidi všude dostali rozum a nebyli na sebe jako vlci (kdo ví, jestli ti vlci nejsou na sebe o hodně slušnější). Ale to je naivní představa. Nicméně je třeba začít u sebe, tak to zkusím.

Jeden čas jste se pokoušeli organizovat koncerty. Jak to dopadlo ? Jaká situace je dnes ?

Já jsem v životě organizoval dva koncerty, poprvé to byli TROTTEL. Bylo to všecko na poslední chvíli, dozvěděl jsem se o tom týden předem. Koncert se konal v polorozpadlé hospodě u Ostravy. Přišlo tam asi 40 lidí. Zvukař, kterého jsem vůbec neznal, protože jsem ho sehnal asi dva dny předtím, zkurvil, co se dalo. Byl to absolutní výbuch. Sám jsem na tom prodělal asi šest stovek. K tomu ještě ostuda jak prase. Pak jsem dělal promotéra koncertu CARCASS, ATROCITY a PUNGENT STENCH. Organizačně to už bylo připraveno o hodně líp. Dokonce jsme i pár stovek vydělali. Nestydím se to říct, protože těch starostí kolem toho bylo až nad hlavu. Přesto jsem se zapřísáhl, že už se nikdy do podobných akcí angažovat nebudu. Důvod je opět ten, že jsem byl znechucen tím, co se dělo před a během koncertu. Mám na mysli samozřejmě chování hordy opilců a vandalů, pro které celý koncert byl asi jen příležitostí k tomu, aby se co nejvíc ožrali a co nejvíc toho poblili a porozbíjeli. Ať jdou do prdele !
Pokud vím, Bobeš rozjel svou agenturu "Rytmická mládež". Pořádá různé koncerty, ale asi mu je úplně jedno, co vezme. Zatím vrcholem byl koncert nějakého Kreysonu. Já to v životě neslyšel, ale narazil jsem na to párkrát v nějakých českých hudebních časácích (mimochodem už je taky nechci ani vidět). Je to asi muzika pro čtrnáctiletá děvčata. Ale to je jeho věc, ať si dělá, co chce. Mi to připadá tak, jako by Jello Biafra na stará kolena dělal turné Bon Jovi.

Po koncertě ve Stanislavicích u Českého Těšína došlo k bitce. Jak to vypadalo ?

Po koncertě nás tam zůstalo asi deset. Nakládali jsme aparát do trabanta, když nás napadlo asi šest nebo sedm místních "ostrých hochů". Byli samozřejmě ožralí. Byli to chlapi jako hory, tak mezi 30 - 40 lety. Pustili se bezdůvodně do těch nejslabších z nás. Nejvíc to odnesl Šrot, který má snad 160 cm a 50 kilo. Prý mu jeden z těch kreténů dokonce vyhrožoval jakousi pistolí. Zabralo až to, že jsem začal řvát na vedoucího té hospody, ať zavolá policajty. Ti opilci pak nalezli do dvou aut a odjeli. Jednomu klukovi rozbili brýle a měl opuchlé oko, tak jsme ho naložili a jeli to nahlásit na policii. Tam byl jen jeden policajt a ten očividně nemohl pro nás nic udělat.
Vyplývá z toho ponaučení, že podobné akce musejí být ze strany pořadatelů zajištěny proti agresívním vetřelcům. Za hranicema na koncertech působí vždycky skupina fyzicky zdatných pomocníků pořadatelů, kteří mají za úkol zabránit rvačkám. Taky už mám strach hrát v nějakých dědinách, kde se místní ožralci snaží všem dokázat, "že to je jejich hospoda".