Kmochova paralýza

Na ukázku dvě skladby ke stažení .... Měl jsem nekvalitní nahrávku, kterou paradoxně zachránili policajti (nevím už jestli přímo StB a nebo místní). Byla z koncertu v Tovačově a našla se po "listopadu" v kterési vyšetřovně. Dostala se do Havířova přes několik lidí. Ke konci roku 2004 se mi dostala do ruky nahrávka z téhož koncertu v Tovačově, která vyšla jako součást 4 CD, HUDBA SPRÁVNÝCH HOCHŮ - VELKÁ MORAVA 1989. Takže obě ukázky už jsou kvalitnější !
Kmochova paralýza v trávě u Lučiny.

	Pod našima okny
	Proč ten můj synáček

KMOCHOVA PARALÝZA byla jako zjevení. Kapela s velkým bubnem, činelem a dechovou sekcí (trumpety, sax, heligón, klarinet) dokázala odbourat v kulturáku P.Bezruče i heavy-metalové fanoušky. Muzikanti zahalení v karnevalových maskách, velký nos, knírek, brýle. Kapela měla i tanečnice. Čtyři ženské lidové kroje (odněkud z Ruska), ale v jednom z nich - vousatý chlap. Tanečnice vbíhali do hlediště, ve finále roztančili kinosál. Když Kmochovka hrála svůj hit "Gen Valachen gen", hlediště se zvedalo z křesel, bylo vidět les rukou, jak se zaťatou pěstí pomáhá zdůraznit rytmus a lidi se přidávali zpěvem k refrénu. Jako by na pódiu hráli jejich oblíbenci. Přitom se všichni křenili a nechápali, co se to vlastně děje. Pořadatelům tehdejšího předkola Rockfestu potom nezbývalo, než Kmochovce udělit diplom - za aktualizaci dechových tradic.

Hudební těleso KMOCHOVA PARALÝZA vzniklo někdy na přelomu jara a léta 1988 v restauraci Kosmos. Nápad založit dechovku nadchl i muzikantské analfabety a proto se v kapele zavedlo pravidlo - "kdo bude frajeřit se stupnicema, toho utlučem jeho vlastním nástrojem". Už od počátku bylo celé dění kolem Kmochovky provázeno neuvěřitelnou srandou. Máničky si začali shánět místo kytar trumpety a každá zkouška se podobala malému happeningu.

Obsazení: Velký muž s velkým bubnem přes rameno - Vilém Gawroň, řečený "Helmut"(byl jediný kdo buben unesl. Rod Gawroňů je ukrutný. Jeho otec nebo jeho děd byl bachař nebo snad šéf věznice. Když se v Těšíně řeklo "Gawroň" - tak galerka padala na hubu a každý byl opatrný). Další z bicí sekce - Lumír Salzman, obsluhoval činel - specializoval se na poslední úder. Pavel Keller udával rytmus na "šroťáku", který si vypůjčoval od některé z kapel. Vždycky se někde ožral a zapomněl kde ho nechal. Kapely z něho byly zoufalé. Za dobu hraní v Kmochovce ztratil snad tři nebo čtyři bubny.
V dechové sekci byl nejnápadnější Tonda Koneš s heligon-bombardónem. Hned po něm Bohuš Čečotka, který vždycky celý zčervenal a zarudnul, když foukal do trumpety. Další trumpeta - Ivoš Pešák, sax - Radek Kiss, klarinet - Radek Foniok, který také otextoval některé lidové písně. Nějakou dobu hrál s kapelou i Milan Koliba (trumpeta), ale přirozenou cestou ho kapela vyvrhla. Choval se jak debil. Když jeli do Prahy, pořád se ptal kde budou spát a kdo je zřizovatel... Přitom všem bylo jasné, že spát se nebude - bude se pařit a kdo je zřizovatel je ta poslední věc, která je zajímá, protože oni můžou hrát prakticky kdekoliv si zamanou (jak dále z textu vyplyne).

dechová sekce

Taneční sekce - Nejdříve Simona, Pavlína, Nina, Dana a když posledně jmenovaná otěhotněla do kroje se akorát vešel Tomáš Rudolf, mánička nevelkého vzrůstu, ale vždycky první na parketu, když se něco dělo - tak co... Kroje byly ruské a půjčovaly se někde v Těšíně. Holky se ještě pihovaly jak Marfušky.
V kapele nejdříve zpíval Zrzek, ale zatrhla mu to jeho žena. Když přicházel domů opilý - blbě se vymlouval na Kmochovku. Stačil ještě vyzpívat diplom za aktualizaci dechových tradic. Po něm přišel "Floyd", který si někde s pomocí známých vyrobil hlásnou troubu (dřív se něco podobného používalo na lodích - dostatečně velký otvor na ústa ve velkém trychtýři s rukojetí).

KMOCHOVA PARALÝZA poprvé zahrála na svatbě Ivana Měřínského v Orlové. Hráli přímo ve vchodě do hospody. Nadšení svatebních hostů utichalo. Tohle opravdu nečekali. Jedna paní se nechala slyšet - "Oni hrajou falešně - může se to ?!" Ivan byl samozřejmě rád a nadšený. Téměř všechny členy kapely znal, každého pohostil a pilo se... (poznámka na okraj: Ivan Měřínský byl svého času známá postava v Havířově. Když se začali scházet lidi v "mezipatře" restaurace Kosmos, druhá polovina 80-tých let, bylo zvykem tehdejších policajtů skoro každý den kontrolovat občanské průkazy. Všem - i stálým hostům. Každý policajt už musel znát osazenstvo hospod snad zpaměti, přesto se mezi policajty našli tací, kteří si tyhle drobné perlustrace "vychutnávali", uniforma jim dávala převahu pronášet někdy i urážlivé hemzy na adresu vlasů atd. nemusím to rozvádět. Ivan jednou ve spravedlivém hněvu vyhodil z hospody jednoho z policajtů, tím klasickým stylem za opasek a za límec, někdo otevřel dveře a otravný policajt přistál na chodníku. Aby se vyhnul dalším komplikacím utekl Ivan přes kuchyň. Přivolaná posila se marně ptala hostů na jméno dotyčného. Nikdo Ivana samozřejmě neznal a v životě ho neviděl a každý si s výmluvným a lehce pobaveným zájmem prohlížel ztupenou uniformu).
Druhý koncert KMOCHOVY PARALÝZY byl zase obřad. Další svatba. Hrálo se venku před svatební síní. Kapela začala získávat jistotu při hraní před veřejností a konečně i první úspěch se dostavil v Ostravě před "Žalákem". Tehdy v ostravském klubu "Žalák" měli vystoupení Bluesberry a Pbk Blues. Pavel Keller, který hrál v Pbk Blues pozval zároveň i Kmochovku."Zkusíme to domluvit a možná si zahrajeme". Nakonec z toho sešlo, pořadatel i druhá kapela (Bluesberry) byla proti. R.Kiss s Lumírem dostali nápad - "Zahrajeme venku". Holky se navlíkly do krojů. Jeden vzal na sebe i Štěpán (byla to jediná akce kdy tanečnice byl Štěpán Pčola). Kmochovka vytáhla z futrálů nástroje a rozmístila se vedle vchodu. Začali hrát. Nejdříve vycházeli z klubu lidi co stáli blíž ke dveřím, aby se podívali co se venku děje. Někteří vbíhali dovnitř a přivolávali další. Ozýval se potlesk, ale na některých bylo vidět překvapení toho druhu - kdy ještě neví jestli se mají tvářit pohoršeně a nebo se smát. Zanedlouho byla ulice slušně zaplněná. Zrovna hrajícím muzikantům Bluesberry muselo vrtat hlavou proč se ze sálu vytrácí tolik lidí. Kmochovka v nejlepším ukončila koncert a na volání- "Přidat !", Radek Kiss prohodil - "Nejsme Bluesberry abychom přidávali".

Na Rockovém pódiu dostala KMOCHOVA PARALÝZA už zmíněný diplom a začalo se o ní mluvit. O Kmochovce vyšel článek v opavském samizdatu "Protější chodník". Přišlo pozvání do Tovačova. To už zpíval v Kmochovce "Floyd". Cestou ve vlaku složili narychlo píseň pro tovačovské publikum (text - "Tovačov tancuje, Kmochovka se raduje..."). Pro mnohé kapely tak důležitou zvukovou zkoušku obstaral za celou kapelu Lumír Salzman, který na naléhání zvukaře vyšel na pódium a do prvního mikrofonu co uviděl řekl: "Jedna, jedna". "To je všechno ?", ptal se zvukař. "Jo",zněla odpověď. (Plakát na akci TOVAČOV 89)
Kmochovka měla šatnu společně s kapelou "Dunaj", ale ti když uviděli osazenstvo šatny a kolující flašku myslivce - zbaběle prchli a zařídili se jinde. Koncert Kmochovky byl úspěšný.

taneček

KMOCHOVA PARALÝZA nenechala nikoho lhostejným. Buď je lidi nenáviděli a nebo byli okouzlení, že tohle vůbec jde. Melodie si Kmochovka vybírala ze známých nápěvů a lidovek - "Dů Valaši, dů", už zmíněný text "Gen Valachen, gen. Písničku "Pec nám spadla" otextovali "Lidská práva pošlapaná kdopak nám je obnoví..." A "Pod našima okny"- místo voděnky ležel mrtvý chlap -"a major Zeman říkal s mrtvým nehýbat..." Každé vystoupení Kmochovky provázela recese a humor. Texty naplno a bez jinotajů ironizovaly tehdejší poměry. Stačilo pár veršů a "bylo vymalováno !". "Rozkolísané" tóny hudebníků, karnevalové nosy, ruské kroje - jen dokreslovaly pitoresknost a absurditu ve které se žilo. Byl to nářez ! A pro mnohé lidi očistná kůra smíchu a divokého veselí.

Další vystoupení na festivalu ve Věrovanech 89, za hojné účasti diváků, způsobilo nervové zhroucení pořadatele a mělo dohru ještě po letech. "Floyd" tehdy z pódia věnoval každou píseň někomu z pronásledovaných - Magorovi, který zrovna seděl. V.Havlovi a dalším... Po vystoupení k nim přiběhl zoufalý pořadatel, celý se chvěl a málem brečel: "Co jste to tam dělali ?! Zrovna když jste byli na scéně přišel kulturtrégr a kvůli vám už další Věrovany nebudou !!". "Floyd" mu odpověděl, že má vědět koho si zve. Pořadatel začal něco říkat o kapele, která nepřijela (Původní Bureš) a když se bude někdo ptát, tak že to hráli zrovna oni. Chtěl, aby se za ně Kmochovka vydávala a vůbec mluvil divně. Kapela nic neřešila, bylo jim to jedno a řekli mu, ať si vymyslí co chce - je to jeho problém. Asi po třech letech seděl v jedné hospodě v Praze Ivoš Pešák s Lumírem Podešvou (taky z Havířova) a ten sebou přitáhl děvče, které hrálo v kapele Původní Bureš. Řeč přišla na Havířov. Holka se zatvářila škaredě: "Havíířřov, nějací idioti z Havířova hráli ve Věrovanech pod naším jménem a my jsme kvůli nim chodili na výslechy...!!" Byla i po letech tak rozezlená, že se Ivoš raději nepřiznal, že je jedním z těch "idiotů".
(Plakát VĚROVANY 89)

Na akci v hospodě v Mostech u Českého Těšína, nahlášené jako svatba, měli hrát kromě KMOCHOVY PARALÝZY kapely D.M.O. (Diletant music orchestra), "Houpací křeslo". Zrovna když hrála Kmochovka vtrhli dovnitř policajti a domáhali se zrušení koncertu. Jeden z policajtů se zkušeně vrhl ke kabelům a elektrice, povypínal snad všechno co se dalo i v sále byla málem tma - ale Kmochovka hrála dál. Policajt byl nešťastný, dělal marné pohyby pod pódiem, mával rukama - nad ním "Floyd" s hlásnou troubou zpíval píseň "Apartheid" ( Lidská práva pošlapaná kdopak nám je opraví...). Policajtům nezbylo, než Kmochovku vyžduchat z pódia. I když bylo uniforem kolem hospody plno, sem tam i vlčák - obešel se zásah bez většího násilí. Policajti prostě jen vyhodili z hospody lidi - ať jedou domů.

KMOCHOVA PARALÝZA hrála v Praze v hospodě "Na Barborce", kde vystoupila i kapela AA-Pot. Koncert byl skvělý. V Havířově ještě (dosti svérázným způsobem) zazpíval s Kmochovkou Mejta v "Arbatu", ale to už byl jeden z posledních koncertů. Kapela se na počátku devadesátých let rozešla.

(pm)