Katafalk

Katafalk 1984 nebo 85 založili Jehova a Jopek. Byl to domácí projekt bez koncertů. Nahrávka vyšla v RM-004 jako součást kompilace "Punk Company Havířov". Zkoušelo se u člověka jménem Egy Hans Jopke, jinak Jenda Jopek, syn hornického rekordmana z nějaké snad brigády socialistické práce.. Stylizoval se do „fašisty“, doma měl nějaké hakenkříže, ale nebylo to na vážno. Také souzněl s německou kapelou Kraftwerk.
Jopek

Dlouho chodil s Lenkou, která v Katafalku hrála na basu. Pozoruhodné byly Jopkovy bicí, na koleně vyrobený předchůdce automatického bubeníka. Prostě to mělo tlačítka, a na ty on bouchal prstama jedné ruky. Vyrobil si je sám .... Na ukázku dvě skladby ke stažení:

	Úvodní
	Švihák

Katafalk ve složení: Jopek - bicí / Tomáš "Jehova" Langr - zpěv,texty / Lenka - basa / Olda "Medvídek" Juran - basa,v jedné písni kytara - nahrál asi sedm skladeb. Jehova měl velmi osobitý způsob frázování, rytmizování a zpěvu vůbec. Něco mezi výsměšnou recitací a zpěvem. Nahrávalo se na kazeťák se zabudovaným mikrofonem, který Jehova držel oběma rukama před sebou. Zážitek sám o sobě pozorovat ho jak se na kazeťák při zpěvu šklebí (vzpomínal Medvídek). Neúplná ukázka textů: "Já nemám rád Josefa, já nemám rád Jonštu. Jednou vezmu flintu, a všechny je postřílím..."
Jiná: "Přišla nová vlna, z britského ostrova...Ref: brousím brousím, boty špičaté, aby byly, byly kulaté.."
nebo: "... Karel Gott, je velký umělec, já tomu nerozumím, jsem buran, jsem blbec.."
Když se jednou zkoušelo u Jopka v baráku, přišel domů šamstr od jeho sestry, nějaký nádražák. Nebyl příliš fanda do muziky. Všechny přítomné zmlátil jak koně a vyhodil je ven i s nástrojema. Někteří šli i bez bot.

Na Honzu Jopka jsem si vzpomněl když jsem později četl "A bude hůř"od Jana Pelce. Jopek jako by vypadl z toho románu. Sedával svého času v Tiskárně. Vlasy měl přes oko hozené do patky. Hubený, nahrbený. Po více pivech občas zahajloval, ale nikdo ho nebral vážně (skini si v té době ještě hráli na pískovišti). Jopek dostal později roztroušenou sklerózu. Čím víc se nemoc zhoršovala, vyváděl Jopek bláznivější kousky. Jako by se řídil heslem - Už na to seru, už to mám za pár... Jednou seděl v Tiskárně a otevřel červené desky kde měl maturitní vysvědčení. Nechal si ho podepsat ode všech štamgastů. Když přišel policajt a chtěl občanku - Jopek ho stříkací pistolí zasáhl dvakrát do obličeje. Policajti Jopka odvezli a zmlátili ho někde v lese za městem. Přišel za dvě hodiny. Umyl se a vypral si ponožky v kaluži před Tiskárnou, ponožky hodil na okno ať se usuší a popíjel dál. Bral asi třicet prášků denně. Pokoušel se o sebevraždu. Několikrát pustil do sebe 220 voltů - přežil. Nechal se prohodit skleněným vestibulem - nějakým horníkem. Z Tiskárny chodil opilý zásadně středem cesty, ale auto ho nikdy nepřejelo. Když bouchl Černobyl (Jopek tvrdil, že právě tím to bylo) ochrnul na polovinu těla. Zemřel v nemocnici. Až do dna...

(pm+pozn.medvajz.jehova.jp)