Betonová zahrada

	Malta
	Podoby pavouka

(pm)

Texty



JENÍČEK A MAŘENKA


To kolem nás je vyprahlá poušť
a my tu sami Jeníčku bloudíme
Vzduchem už táhne přízračná houšť
a my nic ještě o ničem nevíme

Vichřice nám trhá od úst hlasy
Neslyšíš mě ani já tě nevnímám
Ta slova jsou vysypané klasy ?
Proč se na prach v dlaních mění nám ?

Jenom naše velká vzteklá žízeň
která vzniká jak dým z požáru
Proniká tou pouští jako píseň
v kleci uvězněných havranů

Jeníčku pospěš si chodíme v kruhu
a slunce už omdlévá do prázdnoty
Jeníčku prosím tě vyčaruj duhu
Chci zapálit na nebi hvězdám knoty

Je slunce přelud...Kam jdeme my ?
Jeníčku kolem a ve mě bludy...
Co říkáš ?... Sami za mříží tmy ?
Jeníčku, že by tudy ? Tudy ?

Brnění rozumu roztává v slzy
Jenomže vězeň má strach z propuštění
Já nechci bratříčku ještě je brzy
Bojím se bojím svého proměnění


            


PIŠIŠVOR


Jsem pilníkový pišišvor
Mám strach a moc, ten koktajl mor
Rostou mi v hlavě různé představy
Vidím veliké nutné popravy

Piluju křidýlka železným ptákům
Vzpínají se totiž kdoví proč k mrakům
Za pasem visí mi pilníky
Platím si též dobré hrobníky

Mám strach tak čenichám
Čenichy čenichy čenichám
Mám strach

A rozšířené zorničky
Chtějí mi ukrást pilníčky
Jsem pilníkový pišišvor
převelmi opatrný tvor

Já mám čisté svědomí
Vidím všude démony
Přízraky a intriky
Vždycky najdu viníky


            


DRAK ZAPÍCHNUTÝ V NEBI


Starý drak svůj černý čumák zabodl do nebe
Jak solo saxofonista když nástroj pozvedne
Tolik úspěšných letů jak se to mohlo stát
Reportéři teď mají na dlouho o čem psát

Kolem škodovek mrakodrapů a tibetských klášterů
Svět je zavalen množstvím nových zajímavých příměrů
Se teď nese jako z pasti vytí smečky vlků
Vzteklé řvaní plešatých hlav dračích krků

Sundejte mě nebo vás dám všechny postřílet !!!
Otrávit a spálit ! Nechtějte mě uvidět
rozzlobeného ! Já dovedu být strašný a hrozný...
...Prosím vás prosím sundejte mě já už budu hodný

Jeho mladá krásná žena - samice obrněného transportéru
řekla televizi v šoku že právě letěli z Peru
z ustavujícího světového aktivu draků
a když se to stalo že přistála na střeše vlaku

Chudinka pláče a vzývá železobetonového boha
Za jeho vysvobození že by klidně dala kdyby mohla
plakáty svých oblíbených pudlíků ! Bomb
a odejde do klášterních katakomb

Udělejte prosím něco pro mého manžela !
Přemýšlejte...Vždyť má strach...Co když se podělá...
Pokouší se dračice o záchrannou propagandu
Zamoří svět od Prahy až po Ugandu

Jenže její ukvapená slova spolu se záběrem na intimní ohryzek
Naštvaly u televizních příjímačů opoziční klokany a dobytek
Sami nemáme dost chleba pro své vaky
Natož abychom tahali z bryndy draky

Oni jsou nahoře a my jsme jenom dole
Oni se nestydí nám klidně říkat vole
Horlivé krávy proti brojily
Nás navždy dělí třídní rozdíly !


            


REPORTÁŽ


Kosmonaut z povrchu měsíce něco zvedá
Hrdina nachází co autor marně hledá
a svět křičí jako hysterická žena
Armstrong šlápl na Měsíci do měkkého lejna
Malý krůček pro něj - velký pro bláznivé lidstvo
Postavíme na památku vedle lejna bistro


            


PODOBY PAVOUKA


Jsem milencem přihřátého traktoru
Podvádím s ním moji ženu Barboru
Krasavici sladší než bývá med v ůlu
Škoda že má to děvčátko smůlu

Milujeme se podél betonových pilířů
Dech metalurgických hutí máme místo vějířů
Posloucháme k tomu kompresor
Slizkokraté nás hlídají z nor

Architekti industriálního pornografu
Podminovaného bombou strachu
Tutlají už celá dlouhá léta
že přihřátý traktor je moje miss světa

A má žena Bára smutně zpívá
Pornograf se chtivě k nebi vzpíná
Vzhůru kde číhají napuštěni jedem
pavouci nad oploceným nebem

Kolik podob mají tolik jich i já mám
Své duševní zmrzačení jenom těžko zvládám
Jak došlo k té tragédii ve mě nevím
i když po ní toužím svoji Báru neobjevím

Milenec přihřátého traktoru
rozrazil dveře zakázaného kompresoru
naplňujícího dýmem nesmyslu 
prezervativ našeho světa


            


KOSMICKÝ HLODAVEC


Na nebi se rozsvítila reklama
Silueta obtloustlého potkana
Jeho vlhká tlama něco volá
Adresuje strojům z nebe slova
Podstata pokroku je skryta v rozkroku
Což rozčílilo statné transportéry
učitelky a všechny buldozery
Jak by to vypadalo kdyby si každý říkal co chtěl
Na kapotách pot jim vyrazil
To je strašné on nás urazil
Dali dohromady svoje hlavy
Noviny pak tiskly o tom zprávy
Z televizní hlásné trouby k davům vyly
Nebudeme trpět anarchii

Přesto našel potkan dobrou podporu
Adolescentům trefil se do názoru
Napsali mu: Milý pane potkane
nebojte se my mládež vás nedáme
Prohlásíme vás za zvláštní kometu
která umí dělat kotrmelce za letu
Vy budete naše nové opium
Uděláme z vás svůj idol medium

A tak potkan kometa
s hejnem družic zametá
Kouká na něj z chléva prase
Povozíš mě na ocase ?


            


Na smetišti pavouk kokrhá
hrdlo mu to div nepotrvá
Slizkokrati buldozeři traktoři
Pijavice bradavice hadi
Hrobaři a roboti či tchoři
Udavači staří nebo mladí
Radujte se zrůdy na moje zdraví pijte
a do mozku si rydlem provždy vryjte
Ode dneška dneska budem slavit svátek
protože mě přestal bolet zadek

Sláva sláva sláva sláva
Pánovi se uzdravila hlava
Křičí rozjásané davy
Z hnoje jim koukají jenom hlavy

A kolik se obětavců slezlo
Aby ze svých těl stvořilo heslo
které se táhlo od obzoru k obzoru
Chrochtající blahem tě zdraví v pozoru
Život v hnoji nám svědčí
IQ zas máme o něco větší
Narostly nám větší břišní vaky
Už si přes ně nevidíme ptáky

My navždycky oddaní
Tví nejmilejší poddaní


            


VARLAMOVO MĚSTO


Vypolstrovaná místnost betonem
Praporky visí zplihle za oknem
To je náš léčebný ústav
Pacientů máme nad stav

Život u nás plyne jako heslo
Co jsem jednou viděl jak se vezlo
na alegorickém voze
Oznamující všem stroze:
Já nejsem žádná dojná kráva
Jen dodržujte moje práva
a svoje povinnosti
Kdo se svých úkolů dobře zhostí
ten nepřijde zkrátka

Ve vzduchu bič práská

Nemocní se křečovitě smějí
Kdo nepracuje ať nejí
Smyslem života je práce
To je demokratizace

Život u nás plyne jako heslo
které pod náporem času kleslo
a rozbíjí o zem
sebe a vše kolem


            


ŽELEZNÍ PTÁCI


Buldozer rozvalený v jahodové šlehačce
Řídí vysílačkou let ptáků

A cení na nás přitom zuby
To v kovu dusí skryté pudy
Nablýskaným plechem háže prasátka
Předvádí se leskem pozlátka

A my ve zmatku křídly tlučeme 
Bezděky si tak ubližujeme
Naše přehřáté železné duše
cinkají o sebe hluše

Železní ptáci
v mlhách se potácí

A dychtivě se kdekoho ptají
Co si o létání myslet mají
Buldozery je před sebou hrnou pod ledy
Pohřbít svými studenými pohledy

A obtáčí ve vlastních sítích
Do záludných kovových nití
Železný pták duši železnou má
Ryšavé mrtvorzi ji odevzdá

A železní ptáci
v mlhách se potácí